| Latinský název: |
Psittacula derbiana |
| Rubrika: |
Papouškovití |
| Původ: |
Tibet, Čína |
| Průměrný věk: |
20 - 25 let |
| Velikost: |
45 - 50 cm |
| Cena: |
5000 - 6000 Kč |
| Hmotnost: |
220 - 230 g |
| Vajec: |
2 - 4 |
| Čeleď: |
Papouškovití (Psittacidae) |
| Výskyt: |
Tibet a Čína, až do výšky 4000 m.n.m. |
| Rozdíly v pohlaví: |
Pohlavní dimorfizmus se u alexandrů čínských vyvíjí později, někdy až kolem druhého, nebo třetího roku života. Proto je velmi těžké rozeznat pohlaví u mladých ptáků. Chovatelé s několikaletou praxí v chovu alexandrů čínských tvrdí, že se dá pohlaví u mladých alexandrů čínských určit podle tmavého pruhu na spodním okraji hlavy. U samců bývá tento pruh obvykle už od mládí širší, než u samic. Touto metodou se řídí většina chovatelů, kteří tyto krásné exoty chovají. Určování pohlaví podle DNA je u těchto papoušků možné, ale ve většině případů nevyužívané . Většina chovatelů se spoléhá na určování podle již zmiňovaného pruhu na spodním okraji hlavy. Osobně jsem se s určováním DNA u alexandrů čínských ještě nesetkal. Stoprocentně lze pohlaví určit po dovršení druhého roku života, kdy se samcům zbarví horní část zobáku do červena a samicím zůstane černá. Chovatelé dlouhodobě se zabývající chovem alexandrů tvrdí, že alexandři se úplně vybarví až po deseti letech a teprve potom se stávají doopravdy krásnými. Dospělí ptáci bývají zbarveni stejně. Modro - fialová hlava, temeno s modrým nádechem, hrdlo a břicho šedo – fialové. Záda a týl jsou zelená a křídla se barví do olivovo – žlutá. Ocasní pera jsou modrá, se zeleným lemováním. Samice bývají drobnější, jejich zbarvení je oproti samcům celkově matnější a horní čelist zobáku zůstává i v době dospělosti černá, u samců se zbarvuje
do červena. Mladí ptáci bývají celkově drobnější a jejich peří je znatelně bledší. |
| Mutace: |
Mutace bývají vzácností. V přírodě se vyskytuje ve dvou poddruzích: Psittacula derbiana derbiana, Psittacula derbiana chinensis. |
| Hnízdění: |
Chovná sezóna alexandrů čínských začíná obvykle velmi brzo na jaře. Začátkem března začne samec tokat a dvořit se samici. Tok alexandrů čínských je opravdu impozantní, protože samec při dvoření, které probíhá na bidle, předvádí samici různé tance a úklony, kterými se snaží zaujmout její pozornost. Před zahnízděním samici intenzivně krmí a příjemně švitoří. Alexandři nejsou náoční na výběr budky, postačí jim kmen, nebo prkenná budka o rozměrech 30 x 30 cm základna, popř. průměr kmene a výška 60 cm. Vletový otvor o průměru minimálně 10 cm je plně postačující. Do budky je dobré dát minimálně 5 – ti centimetrovou vrstvu hoblin, kterou samice ještě dále sama upraví a snese do ní snůšku. Ta obvykle čítá 2 – 4 vejce. V době inkubace se samec v blízkosti budky nezdržuje téměř vůbec, pouze samici obstarává potravu. Mláďata se líhnou z vajec postupně, přibližně po 25 dnech od nakladení snůšky. Po dalších 55 dnech se mláďata pokusí opustit hnízdní budku. Následujících několik dní se zdržují v blízkosti budky, ve které vyhledávají úkryt před případným nebezpečím. Bezprostředně po opuštění hnízdiště jsou mláďata ještě zcela závislá na rodičích, avšak po dalších třech týdnech jsou již zcela samostatná a schopná se sama živit.
Voliéra pro alexandry čínské by měla být dost prostorná, jelikož se jedná o velmi dobré letce. Viděla jsem alexandry čínské ve čtyřmetrové voliéře s krytem proti nepřízni počasí a troufám si říct, že papoušci v ní byli velmi spokojení a bez problémů hnízdili. Tito papoušci mají velmi silný zobák, z čehož plyne, že jsou velkými ničiteli dřeva. Konstrukci jejich voliéry je proto lépe zhotovit ze železa, s využitím silnějšího pletiva. Jinak se může lehce stát, že si papoušci pomocí svých zobáků najdou cestu z voliéry na svobodu.
|
| Povaha: |
V přírodě žije tento papoušek v hejně okolo 50-ti kusů a vytváří zde monogamní svazky. Pokud mu nemůžeme obstarat ptačího společníka, tak mu ho musíme nahradit láskyplnou péčí. Pokud bude péče dostatečná, tak je schopen se naučit imitovat lidský hlas a opakovat pár slov. Pro ochočení je ideální si obstarat ručně dokrmené mládě.
Alexandr čínský je neuvěřitelně aktivní a čilý pták, kterého můžeme často spatřit na dně voliéry, jak hledá travní semena. Ovšem svojí aktivitu využívá k ničení voliér a proto dřevěná konstrukce nepřipadá v úvahu, ideální je celokovová voliéra. Je to velký řvoun. |
| Krmení: |
Alexandři celkově jsou na krmení nenároční, proto bez problémů postačí komerčně míchané směsi některých známějších výrobců. Obecně by krmná směs měla obsahovat aspoň 3 druhy prosa, lesknici, loupaný a neloupaný oves, kukuřici a bílou a žíhanou slunečnici. Nemělo by se opomínat ovoce a zelenina, které by mělo mít své místo v jídelníčku alexandrů takřka celoročně. Alexandři nepohrdnou žádnému dostupnému druhu ovoce. Obzvláště oblíbená jsou pak jablka, která dle mého názoru vítězí téměř u všech papoušků. Další významnou složkou jídelníčku alexandrů by mělo být zelené krmení, kopřivy, smetánka lékařská, jetel luční, atp. Vzhledem k velikosti a síle zobáků těchto ptáků by se nemělo opomíjet často měnit bidla, která slouží k okusu a obrušování zobáků. Při nedostatku bidel může dojít k přerůstání jak zobáků, tak i drápů.
|
| Chov: |
Jak už jsem zmínila, tak alexandr čínský je velký, robustní papoušek, pro kterého nepřipadá chov v kleci v úvahu. Je to skvělý letec, takže bychom mu měli nabídnout voliéru o minimálních rozměrech 4 x 1 x 2m (dxšxv). Ovšem má rád také šplhání na větvích, které s oblibou okusuje.
Alexandr čínský by měl mít ve své voliéře každý den čerstvé krmení a vodu na koupání, je to velice otužilý ptáky, který se koupe i přes zimu. Také má rád déšť.
V přírodě se živí různými druhy ovoce, bobulemi, semeny a pupeny. My bychom mu měli nabídnout směs pro velké papoušky, ovoce, zelené krmení (např. smetánka lékařská). Do všeho můžeme přidávat různé druhy komplexních vitamínových přípravků (Vitamin, Roboran, atd.). |
| Charakteristika: |
Alexandr čínský se řadí spíš mezi velké papoušky. Dorůstá se délky 50 cm a je řazen mezi největší zástupce svého rodu . Ve volné přírodě obývá horské zalesněné oblasti Číny a Tibetu a to až do výšky 4000 m. n. m. V takto velkých nadmořských výškách je chladno, z čehož plyne, že je tento papoušek velmi otužilý. Proto jej není potřeba aklimatizovat a otužovat na naše evropské klima. I přes svou otužilost by voliéra, kterou budou alexandři obývat měla disponovat krytým prostorem, který je bude chránit před nepřízní počasí. Ve své domovině alexandři čínští žijí ve větších skupinách, které se v období páření a odchovů rozčleňují na jednotlivé páry a dále v tomto období žijí samostatně. Mimo hnízdní období skupinově nalétávají na kukuřičná a obilná pole, kde páchají velké škody. Dále se živí plody různých stromů, ovocem a příležitostně nepohrdnou ani některým druhům hmyzu. V zimním období se z horských oblastí stahují do nižších, krytých dolin. Jejich zvukový projev je nepříjemně skřehotavý a lidskému uchu příliš nelahodí. Na obhajobu se ale sluší říct, že alexandři čínští se hlasově projevují jen velmi málo a to především ráno a večer. Mnoho chovatelů si je oblíbilo především pro jejich krásně uhlazené peří, které bezesporu dokáže okouzlit.
|
| Prezentace: |
|
| Stanice: |
|
» Zobrazit «
