| Latinský název: |
Ara macao |
| Rubrika: |
Papouškovití |
| Původ: |
jižní Amerika |
| Průměrný věk: |
70 - 75 let |
| Velikost: |
81 - 96 cm |
| Cena: |
65000 - 80000 Kč |
| Hmotnost: |
255 g |
| Vajec: |
2 - 4 |
| Čeleď: |
papouškovití (Psittacidae) |
| Výskyt: |
Ve volné přírodě se ara arakanga vyskytuje v jižním Mexiku, Střední Americe a samozřejmě také v severní části Jižní Ameriky, kde je možné ho nalézt v Bolívii, Peru, Paraguaji a v deštných pralesech v okolí Amazonky v Brazílii. Mají rádi vlhké nížiny subtropických a deštných pralesů, kde vyhledávají otevřená prostranství nebo okraje řek. Žijí také v savanách Střední a Jižní Ameriky. |
| Rozdíly v pohlaví: |
pouhým okem nerospoznatelné (DNA) |
| Mutace: |
zatím ne |
| Hnízdění: |
Pokud chceme chovat ary v páru ve venkovní voliéře, měli bychom jim připravit prostory o rozměrech 2,5 metru na výšku a na šířku. Minimální délka je 6,5 metrů, ale ideálních je 8 metrů. Bohatá výbava zelení je samozřejmostí. S výběrem vhodné budky pro hnízdění bývají obecně u arů problémy. Nejvhodnější je umístit do voliéry více budek o různých rozměrech na různá místa a nechat pár, aby si sám vybral. Jakmile začne ara arakanga jednu budku navštěvovat, můžeme ostatní bez starostí z voliéry odstranit, protože je jisté, že i v příštích letech zahnízdí ve stejné. Doporučuje se vertikální budka o výšce od 80cm do 100cm, u které je vhodné namontovat z vnitřní strany pod vletový otvor pomocný žebřík z pletiva, aby ji mohli ptáci snadněji opouštět. Arové, však jsou schopni zahnízdit i v budce horizontální. Vletový otvor by měl mít průměr od 15cm do 22,5cm a kontrolní otvor u dna budky by měl být zhruba 10cm až 15 cm velký. Umístění je individuální, ale kvůli možným teplotním problémům se nedoporučuje budku zavěšovat ihned pod strop voliéry, protože především v horkých letních měsících může hrozit přehřívání. Ve venkovní voliéře ara arakanga nasedne na snůšku nejčastěji během jara nebo léta. Ve vnitřních voliérách záleží na přizpůsobení teplotních podmínek, takže jsou schopni zahnízdit v jakémkoliv období. Během hnízdění bývají tito papoušci velice teritoriální a agresivní. Do kontrolního otvoru u budky bychom tedy měli mít přístup nejlépe z vnějšku voliéry. Na vajíčkách sedí samice 24 až 28 dní a mláďata opouštějí budku po zhruba 10-ti až 14-ti týdnech. |
| Povaha: |
Stejně tak, jak jsou nároční na prostor, jsou tito ptáci nároční na lásku a péči. Měli by s majiteli přicházet pravidelně do styku, přičemž je vhodné časté vypouštění z klece, což napomáhá jejich socializaci. Snadno přilnou ke svému majiteli, avšak poznávání cizích lidí je pro ně obtížnější a zabere více času. Jsou velice inteligentní a potřebují spousty hraček ke zkoumání a okusování. Nejvhodnější k okusování jsou dřevěné hračky, které zároveň zabraňují přerůstání jejich zobáků. Zásobovat je musíme také čerstvými větvičkami. Arové, kterým není věnována dostatečná péče, často trpí poruchami chování jako například vytrháváním peří, mohou sami sebe zraňovat a v neposlední řadě je možné, že začnou trpět depresemi, které často vyústí v jejich agresivitu. |
| Krmení: |
Ara arakanga se v přírodě živí primárně ovocem a různými druhy ořechů. Příležitostně si doplňuje stravu nektarem či některými rostlinami. Jsou známí také tím, že konzumují ovoce před tím, než uzraje. Nezralé ovoce má tvrdší slupku a je obtížnější se k němu dostat. Arové však mají natolik silné zobáky, že jim to nečiní problémy. Tím získávají v přírodě obrovskou výhodu, protože nemusí mít strach, že přijdou o potravu kvůli jiným druhům zvířat. Pro zlepšení trávení občas doplní svůj jídelníček o jílovitou hlínu, kterou hledají na březích řek.
V zajetí pak přijímají semena a zrniny jako slunečnici, kukuřici, oves, pšenici a samozřejmě také ovoce, ořechy a zeleninu. |
| Chov: |
Jeho chov vyžaduje dostatek prostoru, takže klec, pro jednoho aru musí být podle možností co největší. Platí pravidlo, že ara, by měl být schopný roztáhnout v kleci křídla, aniž by se dotýkal jejích stěn. Vhodné rozměry by měly být 150x150x200cm. Čím je klec větší, tím samozřejmě lépe. Mříže klece by neměly mít mezery větší než 2,5cm a měly by být zhotoveny z odolného kovu. Neměly by obsahovat části z olova nebo zinku, stejně tak jako by neměly být natřené barvou. Klec by neměla být umístěna přímo na podlaze a měla by být na dobře osvětleném a teplém místě. Ara arakanga a všichni arové obecně jsou totiž náchylní na chlad. Pro zdraví jejich opeření je nutné kropení rozprašovačem s vlažnou vodou. |
| Charakteristika: |
Ara arakanga je pro chovatele velice atraktivní, avšak náklady na jeho pořízení a péči o něj jsou obrovské. Navíc patří mezi náročnější papoušky a je extrémně hlasitý a hlučný, což nejednoho chovatele odradí. Oblíbení jsou především pro jejich krásné zbarvení a také pro jejich vděčný přistup k majiteli.
Ara arakanga je zhruba 81 až 96 cm velký papoušek. Z jeho délky však zabírá více než polovinu ocas. Průměrná hmotnost se pohybuje okolo jednoho kilogramu. V jeho opeření výrazně převažuje jasně červená barva. Velká křídelní a ramenní pera jsou zlatožlutá se zelenými konci a koncové letky jsou pak jasně modré. Stejně tak okrajová ocasní a nadocasní pera mají modrou barvu. Líce a okolí oka až po zobák má ara arakanga bílé a oproti ostatním arům holé bez drobných pírek. Horní část zobáku je mohutnější a má světlou rohovinovou barvu. Sporní menší část je pak černá. Vydávají velice hlasitý hluboký křik, který se nese až několik kilometrů do okolí. Pohlaví je u ary arakangy podle vnějších znaků nerozlišitelné. Jediný rozdíl, který je možné pozorovat je ten, že mladí ptáci mají tmavé oči, které se v dospělosti změní na světle žluté. Dožívají se v průměru 40 až 50 let, někteří jedinci se však mohou dožít až 75 let. |
| Prezentace: |
|
| Stanice: |
|
» Zobrazit «
