K nejznámějším patří hrdlička zahradní, divoká, senegalská, čínská či chechtavá, někdy nazývaná domácí. Vedle charakteristického cukrúúú, cukrúúú vydává hrdlička chechtavá (Streptopelia roseogrisea) smích, chichotání. Tito ptáci drobnější než holub se snadno dají ochočit a ke svému chovateli jsou neuvěřitelně přítulní. Ladislav Novák z Hořešoviček chová hrdličky chechtavé už několik let. Zaujaly ho mimo jiné zvláštní barvou a kresbou, z níž šlechtěním vytváří kapraté znaky známé u některých plemen holubů. Základní šedohnědá barva hrdliček s černým půlměsíčkem za krkem byla šlechtěním přetvořena do různých barev. Hořešovičský chovatel se zhlédl v rázu žlutém s bílým proužkem. Kapraté znaky na křídlech jsou bílé, ale peříčka jsou žlutě lemovaná, což je velmi líbivé.
Šťastné hrdličky
„Moje hrdličky jsou velice krotké, chodím za nimi do voliéry, mluvím na ně, hladím je a tak se mezi námi vytvořil zajímavý vztah. Sameček, když mě vidí na dvoře, zdraví cukrováním a ukláněním. Nechci ptákům upírat svobodu, proto jsem si řekl, že je nechám volně létat. Když si hrdličky zvykly na prostředí voliéry a okolí a zahnízdily, vyřízl jsem v čelní stěně vletový otvor a čekal, co se bude dít. Hrdličky nevylétly hned, trvalo to pět dní, než se rozhodly k proletu. Trnul jsem, jak to dopadne. První vylétla samička, a protože se jí doma líbilo, tak se vrátila. Po vystřídání samečka na hnízdě okusil svobodu i on, a také přilétl. Od té doby mají naprostou volnost. Hrdličky jsou dobří letci, obdivuji samečky při jejich svatebních letech, kdy se dvoří svým družkám. Vzlétnou vysoko nad vesnici a klouzavým letem se snášejí za hlasitého houkání k zemi.“
pár hrdličky chechtavé (Streptopelia roseogrisea)
Hnízdění hrdliček zblízka
Odborné encyklopedie uvádějí, že hrdličky hnízdí zpravidla čtyřikrát do roka. Ladislav Novák však tvrdí, že při vhodných chovatelských podmínkách včetně zateplené voliéry, nasednou i vícekrát. (Někdy však dlouho trvá, než se podaří sestavit harmonický pár.) Kdyby jim na podzim neodebral z voliéry hnízdní misky, měly by mladé i v zimě. To samozřejmě není žádoucí, protože by se ptáci vysilovali a mělo by to vliv na délku jejich života. Při dobré péči se hrdličky dožívají až 15 let.
Na hnízdo nosí stavební materiál sameček, samička si větvičky pod sebou urovnává a do hnízda snese dvě vajíčka. Po 14–16 dnech se z nich líhnou holé hrdličky, které oba rodiče z počátku krmí takzvaným holubím mlékem a později kaší natrávenou ve voleti. V noci na hnízdě sedí samička, přes den ji střídá sameček. Krmná směs, kterou jim chovatel nabízí, se skládá z pšenice, ječmene, prosa a řepky. Hrdličky mají rády také kukuřici, i když je pro jejich zobáčky velká.
hrdlička chechtavá (Streptopelia roseogrisea)
Pohlaví hrdliček v počátcích jejich života téměř nelze rozlišit. Teprve po přepeření se objeví na samečkově volátku fialový nádech (samička má krk žlutý), což je první znak rozdílnosti. Dalším je půlměsíček za krkem, samečkův je silnější. Rozeznávacím znakem je i cukrování. Sameček má čistý a sytý zvuk, kdežto samička se ozývá přiškrceně.
Pár na hnízdění potřebuje soukromí
„A ještě jednu zkušenost bych rád zmínil. Pokud chovatel chce od hrdliček odchovávat, musí být v kleci nebo voliéře pouze jeden pár. Samečci si hlídají prostor kolem svého hnízda, jsou agresivní k protivníkům, hašteří se a perou, až mnohdy rozbijí vajíčka. Stejně tak nekompromisně se samečci chovají ke svým odrostlým mláďatům. Dobu, kdy sameček odhání mladé, nesmí chovatel promeškat, hrdličky musí odchytit a umístit do jiného zařízení,“ doporučuje Ladislav Novák.
V poslední době se mezi chovateli šíří názor, aby se hrdličky chechtavé vystavovaly na výstavách ČSCH. Barevná vyvedení a kresební rázy těchto roztomilých ptáků by jistě přispěly ke zpestření výstavní nabídky.
