Jedním z příznivců této vodní drůbeže je i mladý chovatel Jan Kučera z Hořešovic na Kladensku. Jeho chovný kmen drží slušný standard, kolem 95 bodů.
„Kachny čárkované jsou zajímavé stříbrně divokou barvou a typem těla,“ říká. „Zvlášť hlava je hezky tvarovaná, mírně protáhlá, dobře zakulacená s téměř rovným čelem. Hmotnost kačera je podle vzorníku 2,5 kg a kachny 2 kg. Protože nejsou na potravu náročné, při dobré péči dosáhnou i větší hmotnosti. Nepotřebují velký výběh, protože se nepasou jako husy, ale spolehlivě vysbírají žížaly, šneky i nechvalně známé plže. K životu však potřebují vodu, aby se mohly napít a vykoupat, ale také kvůli oplození: nejčastěji se totiž pojímají na vodě. Ohrazený výběh je pro kachny nutný, jinak by na zahradě oštípaly všechny rostliny. Výhodou je, že nelétají, stačí je zadržet jen metr vysoký plůtek.“

Krmení obilím i kopřivami

„Kachny nejsou náročné na potravu, krmím je dvakrát denně. Ráno, než jdu do školy, a navečer po návratu. Převážně jim dávám obilí a také namočené tvrdé pečivo a chleba. Přidávám i nasekané kopřivy, zvláště pak kachňatům. Existují různé kachní směsi, ale já jim nejraději míchám potravu ze statkových krmiv.

Kačera od kachničky poznáte už po vylíhnutí

Je zajímavé, že už u jednodenních kachňat lze spolehlivě rozpoznat pohlaví, což u jiných kachen nebývá obvyklé. U tohoto plemena je rozlišujícím znakem pohlaví kachňat zvuk při kvákání a barva zobáčku a běháků. Mladý kačer sípe, kachna kváká. Kachnička má po vylíhnutí černý zobák, kačer žlutý s černou špičkou. Teprve v dospělosti má kachna zobák šedý až šedozelený a běháky oranžovohnědé s kouřovým nádechem. Kačer má zobák vrbově šedozelený a běháky tmavě oranžové.

Líhnutí a odchov kachňat

Zpravidla na podzim začnou kachny občas snášet vejce, snesou jich ale jen pár. Tuto snášku nevyužívám, protože by se kachňata rodila v zimě, a to není z chovatelských důvodů žádoucí. Využívám vejce až ze snášek pozdějších. U části kachen čárkovaných sice přetrvává pud sezení na vejcích a vodění mladých, ale pro jistotu raději líhnu v umělé líhni tak, aby se kachňátka rodila v dubnu a v květnu. Nasazuji šedesát vajec a kachňata se líhnou zhruba za osmadvacet dnů. Tyto odchovy jsou výhodnější, protože světelný den je dostatečně dlouhý a světlo má příznivý vliv na jejich růst. První měsíc je chovám v odchovně pod žárovkou, aby měla teplo a sucho, a další dva měsíce v krytém výběhu. Chráním je tak před kočkami a pernatými dravci. Vejce do líhně začnu sbírat od kachen až v březnu a dávám je do líhně do dvaceti dnů od snesení. To je podle mých zkušeností hranice pro dobrou líhnivost. Důležité je mít chovný kmen, který je na sebe zvyklý. Ten můj tvoří kačer a dvě až tři kachny, aby je mohl spolehlivě pojímat.“

Chovatelovy tipy

V té době krmí Jan Kučera kachny mimořádně směsí pro nosnice, to proto, aby měly dostatek vitaminů a jejich vejce pevnou skořápku. Vejce snesená počátkem sezony nevyhazuje. Uvaří je natvrdo a krmí jimi ostatní drůbež. Kvůli nebezpečí přenosu salmonely zdravotní předpisy nedovolují kachní vejce kuchyňsky zpracovávat. Také peří pozbývá na významu. To jsou důvody, proč se kachny chovají výhradně kvůli produkci masa.